1. ze sedmi – Kanárské ostrovy – La Palma

Kanárské ostrovy jsou sopečné ostrovy v Atlantiku a název není od slova kanárek, ale od latinského slova „canis“, neboli výraz pro psa, protože ostrovy byly podle legendy hlídány obrovskými psy. Jedná se o souostroví sedmi ostrovů, které patří Španělsku. Největší je Tenerife, pak Fuerteventura, Gran Canaria, Lanzarote, La Palma, La Gomera a nejmenší je El Hierro. My jsme se pro klasickou jarní ostrovní dovolenou rozhodli navštívit La Palmu. Ostrov ve tvaru kapky, kde žije okolo 85 tis. obyvatel a kam jezdí lidé pozorovat hvězdy.

Jak už je naším zvykem, vydali jsme se s batohem. Na ostrove jsou stovky km turistických stezek, my jsme se rozhodli absolvovat GR 130, resp. GR 131. GR 130 vede kolem celého ostrova a má délku kolem 150 km. GR131 vede po hraně kaldery (propadlé sopky), přes nejvyšší horu ostrova a měří cca. 67 km. Zajímavostí a zároveň výzvou GR131 do budoucna je, že vede přes všechny Kanárské ostrovy.

Zastávka v Londýně

Letíme přes Londýn, kde jsme měli více než 24 hodin čas na přestup. Využili jsme toho a Gatwick expressem jsme se přesunuli přímo do centra. Netradičně v Londýně pršelo, ale i tak jsme si prošli všechny nejznámější památky a ochutnali klasické „Fish and chips“. Nachodili jsme přes 25 km a příjemně jsem se unavili tak, aby se nám dobře spalo na letišti… 🙂

Santa Cruz de La Palma – San Andrés (24 km)

Přilétáme do Santa Cruz de La Palma, hlavního města na celém ostrově, i když ne největšího. Ubytováváme se v penzionu La Cubana. Jdu si sehnat plavky, protože ty jsem zapomněl doma. Jdeme na jídlo a po probdělé noci v Londýně na letišti usínáme kolem 16. hodiny a spíme jak nemluvňat až do dalšího rána…Druhý den se vydáváme na první etapu GR 130, která standardně končí v městečku Puntallana. My však jdeme o kus dál až k oceánu do San Andrés. Cesta vede hlavně mezi banánovými plantážemi. Je to takové nahoru – dolů. Na cca. 24 km jdeme 1,5 km dolů a 1,5 km nahoru. Jde se totiž kolem ostrova skrze jakési zářezy do krajiny, jimž se říká „barrancos“ a jež jsou způsobeny tektonickou a sopečnou činností (jak láva tekla, vytvořila údolí). Vždycky tedy sestoupíme do údolí, skoro až k oceánu a zase vystoupáme nahoru. Trasa místy kopíruje silnice a prochází místními vesničkami a městečky, kde je možné občerstvit místním pivem/zmrzlinou. Putování končíme až u oceánu, kde spíme na pláži s krásným výhledem na oceán a na východ Slunce…

San Andrés – Gallegos (16 km)

Ráno nás probouzí první paprsky Slunce. Děláme si snídani, díváme se na oceán, úplně idylka. Hned na startu nás čeká cca. 300 výškových metrů stoupání po asfaltové cestě. Procházíme přes městečka Los Sauces a Barlovento, kde se občerstvujeme, kupujeme čerstvou zeleninu. Je nádherné počasí, navzdory tomu, že všude na webu psali, že na severní straně ostrova je větrno. V pohodovém tempu dorážíme až na rozhlednu Mirador de Gallegos. A protože je u ní zdroj vody, nakonec jsme se rozhodli, že tam přespíme…překvapivě s výhledem na západ Slunce…:-)

Gallegos – Santo Domingo de Garafía (22 km)

Čeká nás poslední den na severní straně ostrova. Je nádherné počasí, které si užíváme. Jdeme 22 km, 2 km do kopce a 1,8 km z kopce. Cesta je hodně náročná, jak fyzicky, tak ve finále i psychicky. Když už vidíme městečko Santo Domingo de Garafía, které je už jen kousek, čeká nás velké klesání a stoupání. Když už jsme se doplazili nahoru, nikde ani živáčka. Nakonec zjišťujeme, že i zde mají svátek práce 1. května a všechno je zavřené. Jdeme tedy najít místo na spaní…

Santo Domingo de Garafía – El Pinar – Puntagorga (15 km)

Ráno už mají v Santo Domingu otevřeno. Kupujeme čerstvé potraviny a vyrážíme zase na cestu. Po cestě procházíme přes archeologické naleziště Caboco de Buracas. Jeho součástí je i výborná kavárna Bio cafe Finca aloe, kde si dáváme příjemný relax. Kromě toho dále potkáváme madarinku obecnou, která po koláči a kávě představuje naši další zastávku. U vesničky Las Tricias začíná pršet a protože předpověď není příznivá, nacházíme si penzion, kde odpočíváme a vaříme si z místních surovin…

Puntagorda – Las Punta => bus do Los Llanos de Adriane (19 km)

Do rána se vyjasnilo a my jsme se vydali do Los Llanos de Adriane, největšího města na ostrově. Tato část cesty vede spíše po obydlené části ostrova, spíš po asfaltu. Proto nakonec usuzujeme, že vynecháme závěrečné prudké klesání a stoupání a raději v městečku La Punta naskočíme na autobus. Je pravda, že adrenalinová jízda serpentinami stála za to… Na dvě noci jsme si v Los Llanos vzali hotel s tím, že další den si uděláme výlet nalehko do národního parku de la Caldera de Taburiente.

Národní park de la Caldera de Taburienta (27 km)

Využili jsme krásného počasí a před tím, než jsme se vydali na největší vrchol ostrova, jsme se rozhodli navštívit národní park, který vznikl uvnitř propadlé sopky. Nalehko nás čekalo cca. 27 km a krásný výlet v nádherném počasí…

Mirador El Time – Refugio de la Punta de los Roques (28 km)

Dáváme odbočku na GR 131, která vede přes nejvyšší hřeben ostrova a dále přes cestu vulkánů až na jih ostrova, kde se zase kříží s GR 130. Psychicky jsme se připravili na zdolání nejvyšší hory ostrova Roque de los Muchachos (2 426 m.n.m.). Nabrali jsme zásoby vody a vyrazili včas autobusem na zastávku El Time, odkud startujeme. Cesta ubíhá poměrně rychle, stoupáme do mraků a těšíme se, až budeme nad nimi, jak ukazovaly fotky, které jsme viděli a kvůli kterým se nahoru chodí/jezdí. Leč, nám to nevyšlo…celý den jsme z mraků nevystoupili, bylo chladno, nic jsme neviděli a tak jsme s vypětím všech sil dorazili na chatu, která byla jediným místem, kde se dalo pořádně v tomto počasí přespat. Děkujeme tímto klubu španělských turistů, že takovou hezkou kamennou chatku vybudovali. Krásně se spalo a i mraky se v podvečer roztrhaly..

Refugio de la Punta de los Roques – Fuente de los Roques (26,5 km)

Nahoře se sice trochu vyčasilo, ale jinak jakmile sestoupíme níže, stále nás provází mračna. Proto z cesty vulkánu moc nevidíme. Když jsme se připravovali na cestu, mělo tu být spalující vedro, ale místo toho je chladno, občas i prší a je mlha. Po 26 km přicházíme na krásné místo, které slouží jako grilovací místo, kde se lidé potkávají, grilují. Zde přespáváme před poslední etapou, než dorazíme na úplný jih ostrova…

Fuente de los Roques – El Faro (11 km)

Vyrážíme směr Los Canarios. Tam jsme si našli ubytování, ubytovali jsme se, najedli jsme se a vyrazili jsme do vulkánu San Antonio. Poté jsme sestoupil až k oceánu, kde byla znatelná poslední sopečná aktivita vulkánu Teneguía z roku 1971. Na jihu si dáváme pivo, kávu a desert. Čekání na autobus zpět do Los Canarios si zkracujeme koupáním v oceánu…

Los Canarios – Villa de Mazo (16 km)

Chybí nám pár km do cíle. V pohodovém tempu, už ne tolik krásnou krajinou po východní straně ostrova jdeme směr Santa Cruz de La Palma. Nakonec nacházíme krásné místo zase na grilovacím místě nad městečkem Villa de Mazo. Jdeme si koupit něco dobrého a s výhledem na oceán a na letiště jdeme spát před závěrečnou etapou GR 130.

Villa de Mazo – Santa Cruz de La Palma (12 km)

Čeká nás poslední etapa. Už jen sestup do Santa Cruz de La Palma, kde jsme si zabookovali na zbylé dny apartmán.

Santa Cruz de La Palma, výlet do Los Tilos

Po koupačce a jídle v Santa Cruz de La Palma jsme se ještě vydali na poslední dva výlety. Nejprve jsme zjistili, že mlha na nejvyšší hoře, kterou jsme zažili, byla jen těžká výjimka. Půjčili jsme si auto a nahoru jsme si vyjeli. A nakonec jsme vyrazili do Bosque de los Tilos, vavřínového pralesa a zároveň takové dejavu z Madeiry. Cesta kolem levády, skrze několik tunelů… 🙂 Možná nejkrásnější místo na ostrově La Palma a krásná tečka na závěr skvělého pobytu! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *