Marťa tento víkend uzavřela verši Uprostřed cesty od Fráni Šrámka

Ne, nenatrháš z nebe hvězd.
A přece věř, že natrháš.
V boj marný když se nevrháš,
tu za dnů vázneš v jílu cest
a večer, tiskna bradu v pěst,
svůj oheň čadit zříš a civíš v noc,
hluchého srdce němá stráž.

Ať cesty nikam nevedou,
tys po nich šel a šel jsi rád,
těch cest se nesmíš, nesmíš ptát,
snad není cest, jen lidé jdou
a jedna z hvězd je vždycky tvou
a z té ti zazní odpověď,
až přestaneš se ptát …

Fráňa Šrámek, Básně (1954)

Aneb vydali jsme se do Horní Bečvy a uskutečnili jsme tři pěší výlety, při kterých jsme našlapali kolem 75 km. Ani počasí nám nezkazilo pohodu a atmosféru v krásném prostředí Vsetínských vrchů a Beskyd.

Výlet 1 – Vsetínské vrchy

Horní Bečva – Kotlová – Soláň – Tanečnice – Horní Bečva

První den jsme měli v plánu 26 km, nicméně nakonec jsme zvládli přes 31 km. První kroky směřovaly na Kotlovou, což je kopeček s 869 m.n.m. Odtud jsme po červené turistické značce pokračovali na Soláň (860 m.n.m.). Na Soláni jsme poobědvali v Horském hotelu Čarták (http://www.hotelcartak.cz/). S jídlem jsme byli spokojeni a splnilo tak naše očekávání. Obsluha byla rychlá a i když nás bylo 18 byli jsme poměrně rychle obslouženi. Odsud jsme se dále po červené vydali směr Vsácká Tanečnice, s 912 m.n.m. nejvyšší kopeček tohoto výletu. Odsud už nás čekal návrat zpět do Horní Bečvy. Den jsme zakončili večeří ve Valašském šenku Zavadilka (www.zavadilka.cz), jež nás spíš zklamal, než potěšil a překvapil.

Výlet 2 – Vsetínské vrchy

Třeštík – Láďův pramen – Miloňová – Vysoká – Třeštík – Horský hotel Sůkenická

Druhý den jsme se přesunuli auty na Třeštík, odkud jsme vyrazili na kratší výlet, protože počasí nepřálo a chvíli i poletoval sníh. Hlavně byla hustá mlha. Ale ani to nezabránilo tomu, abychom si udělali krásnou procházku, na které jsme urazili necelých 15 km. Třeští leží na hřebeni Vsetínských vrchů a je u něj vybudována sjezdovka. Stejně tak zde v zimě bývají podle popisku udržovány běžecké stopy. Odsud jsme se vydali na rozhlednu Miloňová, ačkoliv nám bylo jasné, že toho zrovna moc neuvidíme. Po cestě jsme ještě zastavili u Láďova pramene, což je pramen nedaleko kopce Vysoká. Údajně má léčivé účinky. Minuli jsme také Zvoničku za Miloňovou, až jsme se dostali k samotné rozhledně Miloňová, která představuje dřevěnou, volně přístupnou rozhlednu postavenou v roce 2012. Zároveň slouží zdejším lesníkům pro kontrolu požárů. Za normálních okolností bychom se kochali pohledy na Vsetínské vrchy, část Beskyd a třeba i Hrubý Jeseník.  výšky 20 metrů se můžete kochat výhledem na Vsetínské vrchy, část Beskyd a za výborné viditelnosti i na Hrubý Jeseník. Odsud jsme pokračovali na nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů, a to na Vysokou, která má 1 024 m.n.m. Na svazích hory pramení Rožnovská i Vsetínská Bečva a Bílá. Ke konci druhé světové války, v roce 1944, zde probíhaly boje mezi nacisty a 1. čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky. Odsud už jsme jen sestoupili zpět na Třeštík a jeli na oběd do Horského hotelu Sůkenická (www.sukenicka.cz), kde nevařili úplně špatně, ale vzhledem k sestavenému jídelníčku a zvěřinovým specialitám jsme čekali více.

Výlet 3 – Beskydy

Horní Bečva – Pustevny – Radhošť – Horní Bečva

Nakonec nás v pondělí čekal výlet na jedno z nejznámějších míst Beskyd, na Pustevny. Ušli jsme rovných 28 km, na kterých nás doprovázelo mrholení a mlha. Nicméně, jednalo se o super procházku v krásném a klidném prostředí. Pustevny každý zná hlavně díky stavbám dle  návrhů architekta Dušana Jurkoviče, a to Maměnka a Libušín. Maměnka byla vystavěna v roce 1898. Stala se národní kulturní památkou a jedná se o zdobenou lidově secesní budovu s prvky valašské architektury. Dodnes slouží jako hotel. Libušín je dominantou Pusteven, nicméně v roce 2014 byl vážně poškozen požárem. Torzo stavby je dnes zakonzervováno a probíhá sbírka na opravu. Obzvláště vzácnou byla jídelna zdobená freskami a grafity s motivy moravských a slovenských pověstí. Na oběd jsme tentokrát zašli do Koliby Valaška (www.libusin-mamenka.cz) a jednalo se o skvělou volbu. Skvělé jídlo, skvělé prostředí a pohodový pan majitel. Oběd jsme zakončili ochutnávkou jimi upečených frgálů, které neměly chybu. Poté jsme se vydali na Radhošť. Klasicky jsme šli kolem vyhlídkového altánu Cyrilka, který byl postaven už v roce 1894 a je v něm malovaná panoramatická mapa výhledu, či kolem sochy boha hojnosti a pohostinství Radegasta. Původní socha z umělého kamene se železnou vložkou je dnes ve Frenštátu pod Radhoštěm, ve vstupní hale radnice. Až jsme dorazili na nejvyšší vrchol našeho víkendu, Radhošť s 1 129 m.n.m. Vrchol Radhoště je holý a můžete z něj spatřit jeden z nejkrásnějších pohledů na beskydské panoráma. Dohlédnete až na Západní Tatry. Radhošť je symbolickou horou spojenou s hodně pověstmi a mýty. Slovanští předci zde pořádali obřady, kterými si chtěli naklonit boha úrody, stád a pohostinství Radegasta. Byl odsud vzat a slavnostně odvezen do Prahy jeden ze základních kamenů Národního divadla. Na vrcholu se ještě nachází kaple sv. Cyrila a Metoděje. Před kaplí stojí monumentální sousoší Sv. Cyrila a Metoděje od Albina Poláška, který je i autorem nedaleké sochy Radegasta. Tato kaple je nejvýše položenou církevní stavbou v ČR a tvoří dominantu hory Radhošť.

Výlet 4 – Rožnov pod Radhoštěm

Závěrečný výlet, před cestou do Prahy, jsme si udělali do Rožnova pod Radhoštěm, kde jsme navštívili hlavně Dřevěnéměstečko, které je nejstarším areálem celého skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Nachází se zde rozsáhlý soubor lidových staveb, které stály v městečku nebo okolí již od počátku 19. století. V areálu navštívíte muzeum, kuželnu, stodolu, kostel, hostinec a mnoho jiných dobových staveb. Výlet jsme ukončili v Restauraci Brasserie Avion (www.brasserieavion.cz). Tam jsme si užili husí, či kachní menu a další výborná jídla.

Ubytování – nesmím zapomenout na výborné ubytování. Bydleli jsme v areálu Bečva resort, kde jsme měli pronajaté dvě vilky (http://www.becvaresort.cz/). S ubytováním nebyl žádný problém. Krásné prostředí, nové vilky, personál ochotný. K dispozici jsme měli saunu, která se po náročnějších pochodech hodila.