Bylo tomu někdy v druhé půli listopadu, kdy jsme dostali nabídku, zda se nechceme vydat na Silvestra na sněžnice do norského Bergenu. Chvíli mi to přišlo jako blbý nápad, dále jako zajímavá myšlenka a šance na nové zážitky. Byl jsem v polovině nakupování různého vybavení právě na treky a Norsko nákupy ještě urychlilo. Takže shánění oblečení, vybavení, stanu a dalších věcí. Nakonec i ty sněžnice jsme si pořídili, ale na ty nedošlo, protože v Norsku na Vánoce a na poslední týden v roce moc sněhu nehlásili. 

Na sv. Štěpána jsme se tedy vrátili zpět do Prahy, pečlivě zabalili krosny, naplnili je věcmi, jídlem a vybavením, zvážili, abychom se vešli do požadovaných 20 kg a netrpělivě vyhlíželi nedělní odlet z Prahy do Bergenu.

Neděle 27. 12. 2015

(9,5 km, trasa)

Tři čtvrtě hodiny před nedělním polednem se naše letadlo společnosti Norwegian odlepilo z pražského letiště. V Praze bylo poměrně krásné a jasné počasí. Na letišti v Bergenu jsme přistáli kolem půl druhé do chmurného počasí, mlhy a padajícího sněhu. Vyzvedli jsme si zavazadla, doplnili zásoby vody a vydali jsme se na autobus. Autobusy do Bergenu jezdí z letiště každých dvacet minut (za 60 NOK pár km není zrovna nejlevnější). My jsme vystoupili asi na třetí zastávce, Nesttun (předměstí Bergenu). Stále ještě v civilizaci jsme se vydali doplnit benzín do benzínových vařičů. Bylo kolem třetí a začalo se stmívat. Šli jsme dalších asi 7 km k našemu prvnímu nocovišti, jímž se stal přístřešek nad jezerem Kalandsvatnet a vesničkou Vallaheiane. Někteří si postavili stany, my jsme strávili noc jen pod přístřeškem. Vzhledem k tomu, že byla tma od 17. hodiny, šli jsme spát poměrně brzy (to, co jsme naspali za celý týden, jsem nenaspal za celý rok).

Pondělí 28. 12. 2015

(10,5 km, trasa)

Vstáváme v sedm hodin ráno do tmy. V klidu si uděláme čaj a snídani. Rozednívat se totiž začíná až kolem deváté hodiny. Nejprve vycházíme nahoru na kopeček Vardafjellet (337 m.n.m). Odtud sledujeme východ Slunce. Děláme skupinovou fotku a prodíráme se sněhem dále. Protože předtím v okolí Bergenu 14 dní pršelo a vše je přikryto sněhem, občas nás čeká překvapení v podobě tůňky nebo potůčku (většina výpravy se minimálně jednou ponořila po koleno do vody. Scházíme kousek dolů, abychom se za chvíli zase vydali na další kopeček, tentokrát Orrtua (335 m.n.m.). Uděláme pár fotek a zase scházíme dolů. Po cestě potkáváme starší norský pár na běžkách, prohodíme pár slov (Norové umí velmi dobře anglicky), usmějí se nad tím, že spíme ve stanech a pokračujeme dále. Kousek přecházíme po asfaltové silnici, dáváme si svačinu na autobusové zastávce a znovu se vydáváme do kopců. Šplháme se nad Totland a jdeme po hřebeni. Neustále se nám nabízí krásné výhledy, ať již na aglomeraci kolem Bergenu nebo kopce kolem. Dostáváme se na Totlandsfjellet (546 m.n.m.). Cesty sice nejdou pod sněhem vidět, ale jsou dobře značeny. Nejvyšším kopcem, na který jsme se po této cestě dostali byl Livarden (683 m.n.m.). Děláme se Peťulí fotku na naše první „péefko“. Protože začínalo nepříjemně foukat, rozhodli jsme, že sejdeme někam dolů a najdeme místo k přespání. Standa má vytipovaná nějaká místa. Nakonec jsme zakempili u jezírka Rambjørgvatnet. Stavíme poprvé nový stan, děláme večeři a jdeme opět brzy spát. Osobně jsem K.O. (pro mě zatím nejnáročnější trek, který jsem absolvoval).

Úterý 29. 12. 2015

(6,2 km, trasa)

Vítr přes noc značně zesílil. Ověřili jsme stan v extrémnějších podmínkách a naprostá spokojenost. Vlivem větru a oteplení sníh začíná začíná tát. Naším cílem je tento den původně Gullfjellet. Později se kvůli silnému větru nakonec domlouváme, že tento vrchol vzdáváme. Vyrážíme od jezera (450 m.n.m.) a bojujeme s větrem. Dostáváme se na další vrcholek, Slettegga (745 m.n.m.). Odtud po hřebeni jdeme nakonec na náš nejvyšší dosažený vrchol, a to Austefjellet (808 m.n.m.). Silně fouká (vítr kolem 20 m/s). Dříve než jsem stihl sundat pláštěnku z krosny, tak uletěla. Těžko se hledá místo, kde se skrýt před větrem. Při zastávce nám dokonce chce odnést 20 kg krosny. Často do očí nepříjemně fouká namrzlý sníh. Odpočinout jsme si chtěli v chatce s názvem Redningshytten (650 m.n.m.). Nakonec usuzujeme, že v tomto počasí tu bude lepší přespat. I přes špatné počasí se tu vystřídá pár Norů, občas rodiče s dětmi, které pak dolů sjíždějí na lopatách. Ptáme se, zda můžeme přespat. Asi bychom neměli, ale využili jsme to jako nouzový přístřešek. Kolem osmé jdeme spát.

Středa 30. 12. 2015

(10,9 km, trasa)

Ještě v úterý večer usuzujeme, že v tomto větru nebudeme riskovat nejvyšší vrcholek na cestě a vydáváme se směrem do nejbližší civilizace. Scházíme z chatky k jezeru Svartavatnet (450 m.n.m.). Dostáváme se do městečka Espeland (50 m.n.m), kde nakupujeme potraviny (my hlavně salámy, jejichž zásoby jsme podcenili) a benzín). Vítr si hraje s místními semafory. Poté, co všichni dokoupili a dojedli jdeme zase do kopců hledat místo, kde by se dalo v klidu stanovat. Nakonec nacházíme místo v okolí lesů a relativně v závětří. Vybíráme nejsušší místo, stavíme stany. Děláme večeři a jdeme si opět brzy lehnout.

Čtvrtek (31. 12. 2015)

(9,9 km, trasa)

Na Silvestra nás budí déšť a neutuchající vítr (i když o trochu slabší než v předchozích dnech). Cíl pro tento den je jasný. Bergen, druhé největší norské město. Nachází se na mořském pobřeží a mezi sedmi horami. Nejprve ale musíme vystoupat nahoru na Ulriken (nejvyšší z těch sedmi hor, 643 m.n.m.). Vystoupáme na Turnerhytten (chata ve výšce cca. 650 m.n.m.), abychom zase sešli o kousek níž a poté zase výše na Ulriken. Počasí je nepříjemné. K větru se přidal déšť. Jdeme v podmáčeném terénu a pochode je tím náročnější. Nicméně, i přesto jsme dosáhli Ulrikenu. Vítr sice neustal (má výhodu v tom, že věci rychleji schnou), ale déšť ano a tak se můžeme kochat pohledem na Bergen, který se před námi otevřel. Děláme pár fotek, čekáme na zbytek výpravy. Pak nás čeká celkem adrenalinový, strmý sestup dolů do Bergenu. V Bergenu sháníme obchod, ale všude je zavřeno. Pokračujeme dále nad Bergen a hledáme místo pro nocleh. Vybíráme krásný přístřešek nad Skomakerdiket. Jsme déle vzhůru, někteří jdou ještě na ohňostroj, my si jdeme lehnout. Peťu bolí ucho. Bolest se nám několika způsoby daří uklidnit, takže jsme se i celkem vyspali.

Pátek (1. 1. 2016)

(7,7 km, trasa)

Je tu první rok nového roku. Těšíme se na jedinou noc na hostelu, na sprchu. V klidu posnídáme, tentokrát nikam nespěcháme. Vítr se uklidnil, vylezlo sluníčko. Krásné počasí. Scházíme zpět do Bergenu. Po cestě se několikrát zastavujeme a kocháme se výhledy na Bergen, Ulriken a Løvstakken a rozhodli jsme se, že právě tento kopec si v sobotu oproti plánu ještě po cestě na letiště dáme. Nicméně, na nový rok jsme si dali konečně sprchu, prošli město – Domkirken, Korskirken, historickou budovu stanice zubačky, zbytky opevnění Sverresborg a hlavně Bryggen (historické centrum, původní hansovní město). Nakoupili jsme místní produkty, šli si udělat večeři a odebrat se k spánku.

Sobota (2. 1. 2016)

(7,3 km, trasa)

Snídáme a vyrážíme se ještě podívat do města a nakoupit něco na poslední část cesty a také něco domů. Hlavně ryby v plechovce tu mají oproti ČR mnohem levnější. Zatímco všechno ostatní je dvakrát až třikrát dražší. Ještě dopoledne odevzdáváme pokoj a vydáváme se na poslední kopeček, Løvstakken (477 m.n.m.). Procházíme městem a postupně stoupáme až nahoru. Opět se nám nabízí pohledy na Bergen a Ulriken, tentokrát ale z druhé strany. Cesta nepříjemně klouže, ale i tak jde o krásný zážitek. V dáli vidíme hřebeny, jejichž přechod jsme v předchozích dnech úspěšně absolvovali. Scházíme dolů, dělám poslední fotky jezírka, než se setmí. Přicházíme na zastávku a chvíli na to nám jede autobus na letiště (15 minut cesty za cca. 110 NOK, ještě dražší cesta). Čeká nás 18 hodin na letišti, ráno nám to letí. Přečtu celou knihu, symbolicky od Joe Nesbo a moc mě nezaujala (třeba někdy přečtu další).

Neděle (3. 1. 2016)

Ráno v 8:40 startujeme z Bergenu, o dvě hodinky později jsme v Praze. Fyzicky unaveni (ušli jsme sice jen něco málo přes 60 km, ale v dost náročných podmínkách), ale psychicky odpočati. Dávám sprchu, zpracovávám fotky a s radostí padám do postele. Pracovní období opět začíná… Krásný výlet do Norska je za námi a nezbývá, než se těšit na další dovolenou a další výlety… v plánu je jich hodně a na moc krásná místa! 🙂