Jetřichovice – Mariina skála – Vilemínina stěna – Rudolfův kámen – Šaunštejn – Dolský mlýn – Jetřichovice
Poslední den v Česko – Saském Švýcarsku jsme strávili v okolí Jetřichovic. Počasí bylo naprosto skvělé a prostředí ještě krásnější. Jestli platí, že podle aktuální, či poslední nálady člověk hodnotí celý svůj život (pokud prožívá pozitivní období, hodnotí, že doteď žil skvělý život, pokud špatné, je tomu naopak), tak já podle tohoto posledního okruhu hodnotím celý víkend v Česko – Saském Švýcarsku jako úžasný (zklamal snad jen první okruh a Pravčická brána).
Startovali jsme v Jetřichovicích, které jsou oblíbeným turistickým cílem, v jehož okolí se nachází zajímavé pískovcové skalní útvary s vyhlídkami, jako je Mariina skála, Vilemínina stěna a Rudolfův kámen. A právě tyto skalní útvary, společně s pozůstatky loupežnického hradu Šauštejn a Dolského mlýna, byly našimi cíli posledního dne v Česko – Saském Švýcarsku.
Opět to byla chůze nahoru dolů, ale výhledy stály za to. První zastávkou byla Mariina vyhlídka (skála), která leží v nadmořské výšce 428 m. Na vrcholku skály se tyčí chatka, která byla v roce 1856 vystavěna za účelem pozorovatelny požárním hlídkám.
Druhou zastávkou na červené turistické trase byla Vilemínina stěna, která leží o něco výše a to, 439 m. n. m. Vyhlídka byla pojmenována po Vilemíně Kinské, a to od 19. století, kdy tato oblast náležela do panství Kinských.
Odtud jsme pokračovali dále po červené, tentokrát na tzv. Rudolfův kámen, jak je nazván 484 metrů vysoký pískovcový kopec. Název je opět spojen s rodinou Kinských, tentokrát s knížetem Rudolfem, který v roce 1824 tento kopec navštívil a nechal zde vybudovat přístřešek.
Předposlední zastávkou byl skalní hrad Šaunštejn, vlastně jeho pozůstatky. Stával na skále ve výšce přibližně 340 m. n. n. Dochované jsou jen vytesané konstrukční prvky a prostory. Hrad je veřejnosti přístupný a nahoru se turisté dostanou po různých schůdcích a žebříčcích.
V plánu jsme měli ještě malou Pravčickou bránu, ale po výstupu na Šaunštejn a následném sestupu nám natolik vyhládlo, že jsme jednohlasně hlasovali pro nalezení nějaké hospody. A tu jsme našli až ve Vysoké Lípě. Odtud jsme se vydali na naši poslední zastávku v Česko – Saském Švýcarsku, Dolský mlýn. Mlýn chátrá od roku 1945, kdy byl opuštěn. Proto je zde k vidění už je pár obvodových zdí. Známý je z pohádky Pyšná princezna, kde jej mohli diváci spatřit ve funkční podobě.
Tolik ke třem dnům v Česko – Saském Švýcarsku, které má co nabídnout a nám nabídlo krásnou podívanou. Snad kromě pozitivních věcí mě zarazil jeden fakt, a to častý nepořádek, především ve formě papírových ubrousků a kapesníků. Lidi jsou prostě „hovada“ a neváží si těch krás, které mají okolo…